Dnes nás čeká legendární artefakt, který pomůže najít cestu každému ztracenému. Ocení zejména všichni, kteří se zamotají i na rovné ulici se zapnutou navigací jako já. Pokud za vámi tedy nechodí Minotaurus s nůžkami.

Příběh o Théseovi a Minotaurovi jistě mnozí znáte. Narodí se dítě napůl člověk a napůl býk, které brzy vyrostlo a a začalo konzumovat lidské oběti. Zavřeli ho tedy do labyrintu a pravidelně mu je servírovali. Až jednou se našel hrdina, který se za Minotaurem vydal, aby ho zabil. A aby se dokázal z labyrintu vymotat ven, dostal od princezny klubíčko, aby ho za sebou odmotával. Když příšeru zabije, může se po niti vrátit zpátky.

Nechme stranou, že klubíčko muselo být z něčeho jako paracordu, aby se mu nit nikde nezasekla a nepřetrhla - jak velký musel být labyrint, aby se mu klubíčko vyplatilo (a nestačilo mu prostě jen položit pravou ruku na stěnu a nezvednout ji, dokud nenajde Minotaura, a pak položit na tu samou zeď levou), ale zároveň nemusel táhnout několik kilo provazu s sebou, než vůbec Minotaura najde?

Kde se vlastně vzal Minotaurus? Mínojská civilizace fungovala na Krétě během třetího a až do půlky druhého tisíciletí před naším letopočtem. Jedním z posvátných zvířat byl (kromě třeba hadů) i býk. Dochovalo se nám několik zobrazení býků, včetně fresky Přeskakování býka. Možná, když přišli pevninští Řekové do pobořeného paláce a viděli zbytky jeho chodeb, kde na stěnách byly obrazy býků a všude byly sošky býků (včetně kamenné býčí hlavy, která byla navíc dutá, protože to byla rituální nádoba), možná už v tu chvíli začalo něco klíčit.

Na tohle téma mám ještě drobné doporučení pro milovníky moderních divadelních zpracování: Minulý týden jsem byla ve Státní opeře na divadelním představení podle Ovidiových Proměn. A to zrovna příběhem s názvem Théseus a Ariadna téměř začínalo. Takže příští týden mírně vybočím z harmonogramu a trochu se o tomhle představení rozepíšu.

Brzy na viděnou.