Letos jsem zase vyráběla adventní kalendář pro někoho, na kom mi velmi záleží. A tak jsem si řekla, že by to mělo být něco opravdu speciálního.

Už v říjnu jsem začala přemýšlet, až jsem dostala nápad. Takže jsem se do toho dala. A jak to tak se mnou bývá, občas mě něco tak chytí, že nemůžu přestat. Začala jsem psát a kreslit. Psát a kreslit. A zase psát a kreslit. Psala jsem i po nocích, abych to vůbec stíhala se vším ostatním. Ale nakonec se to povedlo, měla jsem hotovo (dokonce s velikou časovou rezervou) a prvního prosince jsem předala první kousek. Nakonec v adventním kalendáři bylo dvacet jedna povídek, dvě básničky a jeden článek. Povídky spousty nálad a žánrů, veselé, smutné, k zamyšlení, pohádky, parodie, každá jako okýnko do svého vlastního světa.

A protože adventní kalendář měl úspěch, řekla jsem si, proč to nevyužít i jako dárek na Vánoce. Takže jsem nechala všechny povídky vytisknout, ručně jsem je sešila, slepila, vyrobila desky a dala to všechno dohromady.

Jako desky posloužil karton ze starých desek na papíry polepený vánočním papírem, na který jsem ještě dolepila motiv a název. Přidala jsem dovnitř i věci jako obsah, něco jakotiráž a tak podobně. Nejspíš by to nebylo potřeba, ale když už tu knížku vyrábím…

S výsledkem jsem byla nespokojená jenom středně - protože jsem neměla svorky, lis ani nic podobného (na fotkách je vidět, že jsem se snažila použít ledacos), tak se mi všechno strašně zkroutilo. Taky desky jsem udělala trochu větší a hřbet širší, než jsem měla. To ale byly věci, se kterými jsem měla problém evidentně jenom já. Výsledek nedopadl nijak tragicky.

Knížka nakonec měla větší úspěch, než jsem čekala. Časem se možná odhodlám přidat některé povídky i sem. Uvidíme, jak se věci vyvinou.

Pořádně mě to rozepsalo, takže od té doby (když na to mám zrovna čas a sílu) zase píšu a kreslím. A píšu a kreslím. A píšu a kreslím!