Projednou se přicházím chlubit s šitím - a taky se trochu rozpovídám na téma “zavinovací sukně”.
Co je to vlastně taková zavinovací sukně?
Vyjděme z myšlenky, že oblečení je vlastně jen kus látky šikovně omotaný kolem těla. Tohle je zvlášť dobře vidět na sukních. Vždyť co jiného je sukně, než hadr zavinutý kolem spodní půlky těla, že jo.
To sice vypadá jednoduše, ale vychytat to tak, aby tvar vypadal na těle dobře, sukně držela a celkově fungovala, to může být větší oříšek, než se zdá. Nejjednodušší, co se dá udělat, aby sukně fungovala i na tělo s trochou křivek navíc a s fluktuující váhou (a tedy i objemem) je zavinovací sukně.
Je jednoduchá na výrobu a imunní vůči tomu, když člověk nabere nebo naopak ztratí pár centimetrů na obvodu. Změna velikosti se mění v zásadě jen přešitím knoflíků. To, že má tělo tvar se pak řeší sklady podle nákresu níže. Celá sukně je pak jen dobře přeskládaný a obšitý obdélník.
Takových sukní jsem vyrobila už několik, tady ale fotky mého zatím posledního výrobku - už nějakou dobu jsem na něj syslila perfektní látku s kočičkami, byly jí tři metry, což je tak akorát pro někoho, kdo cílí na obvod pasu cca 65 - 75 cm. Ustříhla jsem pás po celé délce, aby sukně byla tak akorát dlouhá. Tenhle střih sukně funguje mnohem lépe pro delší sukně, já třeba mám ráda sukně pod kolena nebo klidně až ke kotníkům. Při určování délky sukně jsem musela započítat i spodní lem sukně, protože celý spodní okraj sukně jsem po celé délce dvakrát ohnula (aby se netřepila látka nebo aby se třepení schovalo dovnitř).
V zásadě totéž jsem udělala po obou kratších stranách obdélníku.
Zatím máme tedy obdélník obšitý ze tří stran. Teď se budeme věnovat té čtvrté, nejzajímavější. Vzhledem k tomu, že je záhodno, aby byla sukně v pase nejužší, musíme ji buď rozstříhat a sešít, vystřihnout v nepravoúhelníkovém tvaru (třeba kolovou nebo půlkolovou), nebo (jako tady) poskládat - sklady dodají objem a líp schovají břicho a špeky, pokud je tohle to něco, o co se snažíme. Téhle sukni konkrétně jsem pas seskládala podle následujícího schématu:
To uprostřed “vroubkované” je řasení, jinak jsem vždy vzala kus kartonu a skládala podle něj sklady (jde použít mobil, destičku, nebo se to dá rozměřit pravítkem/metrem, ale kdo by se s tím crcal), které jsem pak prostehla. Potom jsem podél celého tohohle okraje přišila pásek, nejdřív ze strany zvenčí, pak jsem otočila a přistehovala to zevnitř. A protože nejsem profík, co se profesionálního finiše týče, jen jsem zahnula a obšila ten čouhající zbytek, však ono to bude držet.
Poslední věc, co bylo potřeba udělat, bylo došít knoflíky. To se nejlíp měří na těle. Já si sukni omotala kolem pasu tak, jak jsem chtěla, aby seděla a podle toho jsem našila jeden knoflík zvenčí a jeden zevnitř (ve schémátku jako červené puntíky), přidala na konce pásku poutka a bylo hotovo!
Někde na začátku jsem zmínila, že mi pruh látky zbyl - z kousíčku z něj jsem si ušila ještě kabelku, ať to mám komplet. A i když vypadá malá (cca 20 x 20 cm), vejde se do ní úplně všechno a ještě víc (včera klíče, mobil, peněženka, dokladovka, pero včetně náhradních bombiček, sluchátka, malá powerbanka i s kabelem a ještě k tomu divadelní program).
Celek (tedy sukně i s taškou) dohromady trval vyrobit (stoprocentně ručně, jehlou a nití) cca 20 hodin čistého času (nebo něco jako jedna sezóna seriálu, pro ty, co měří čas takhle), ale stálo to za to. Na výsledek jsem relativně pyšná.
Takže takhle vypadá výsledek “ve volné přírodě”.
Jak jsem zmínila další “zavinovačky”, tak na módní přehlídku dalších zavinovacích sukní (nebo i kalhot) se můžete těšit zas někdy příště.