Jsem tu opět s Projektem datle, tentokrát jen krátký update, co se od minula změnilo.
Minulá zpráva z Projektu datle končila tím, že u mě zůstala jen datle C. Žádná jiná. Slovy JEDNA rostlina. Jó, kde jsou ty časy.
Už dne 25.6. jsem posílala dál další dvojici datlí, aby si je “šťastný nový majitel” mohl hezky vypiplat od mrňátka. Tady tedy vidíme datle (zleva) C, H, I:
Pak jsem s klidem na prodloužený víkend odjela, takže toho, že už vykukují další čtyři výhonky jsem si všimla až 30.6. - tahle fotka je ale z 1.7. a vidíme na ní (zleva) C, J, K, L, M:
Nyní ale ještě zpět k datlím. Jak se vlastně pozná, že datle, které mají klíčit v zemi, je potřeba zasadit do květináče? Já sleduji “skleníčky” pravidelně a ve chvíli, kdy postřehnu sebemenší náznak kořínku (jako třeba na obrázku z předchozího dílu o datlích z 19.3., nebo na následující fotce z 16.2.):
Občas ale nezachytím včas náznaky, musím celý “skleníček” rozebrat a velmi opatrně kořínek vyhrabat, protože se strašně rády lámou (takhle pravděpodobně skončily ty, které zatím nemají listy, ale už jsem je přesadila kvůli kořínkům). Zbytek pecek zapíchám zpátky a čekám dál. Protože ale “skleníčky” mám hodně nízké, ohnou se jejich kořeny o dno, po přesazení ale pokračují dál dolů.
Jak to vypadá, když se opravdu zapomene, je vidět na fotce z 11.7., kde už jsem opravdu pár dní nekontrolovala “skleníček”:
Kořen byl z tak nízké nádoby už dost zdeformovaný (fotka z 14.7., kdy jsem se konečně dostala k tomu ho přesadit):
Taky jsem musela přesadit už několik zasazených, protože kořeny prorostly až na dno a tam se začaly “muchlat” (viz minule, 17.4.), jak vidíme na výřezu:
Datle potřebují relativně hluboké květináče, ale vzhledem k tomu, že aspoň ze začátku rostou hlavně do hloubky a ne až tolik do šířky, můžu je pro teď sázet klidně do flašek od coly, jako jsem to zatím většinou dělala.
Ještě tedy fotka z 8.7., opět C, J, K, L, M:
Od té doby jsem objevila ještě zmíněný zapomenutý skleníček, takže jsem musela ještě přesadit tu novou z něj, takže na závěr dnešního příspěvku o datlích ještě foto z 14.7., vidíme tu C, J, K, L, M, N:
Myslím, že časem budu potřebovat i ostatním datlím (stejně jako datlím A, B, D, E, F, G, H) najít novou rodinu, protože zatím je “chov” úspěšný víc než dost - doteď odchovaných čtrnáct kousků.
Ale bez legrace - kdo chce datli, ať se ozve.
Využívám této příležitosti ještě k tomu, abych přidala i update týkající se další “absolutní pecky”. Někdo si možná pamatuje příspěvek ze začátku března o barvení avokádem, kde jsem krom zjištění, že avokádo nebarví zeleně, zmínila i další věci, co se s avokádem dají dělat. Na jednom z obrázků jsem ukazovala pecku, která ve vodě začala klíčit.
Na následujících obrázcích můžeme vidět vývoj avokáda, které jsem pojmenovala Alejandro:
20.2.
15.4.
8.7.
První je fotka z 20.2., kdy jsem zkoumala těch deset zasazených pecek od silvestra a zachytila jsem první kořínky. Druhá je z 15.4., kdy už měl kořínek tak 15-20 cm (samozřejmě jsem si nevyfotila ani nezměřila, kdo jsem, abych dělala věci systematicky, že), byl ve vodě celý smotaný, začínal pouštět další kořeny a z pecky už rašil stromeček. Poslední fotka je současný stav, aktuální k 8.7., stromek už má 10 listů. Brzy budu asi muset začít řešit zastřihnutí. Držte Alejandrovi palce!
Časem budou určitě i další pokračování, jak s datlí C, tak s Alejandrem. Je na co se těšit!