Dnes bych se ráda podělila o několik placek, které jsem navrhla a následně nechala vyrobit. Placky jsou totiž jeden z mých oblíbených formátů pro kreslení, prostě mám asi jen ráda kulaté věci.
Směska, kterou můžete vidět tady, je v náhodném pořadí z různých dob. Jsou tam i takové, které byly ještě kreslené na papír a naskenované, ale už i takové, které jsem kreslila na wacomu. Některé z nich už jsem zmiňovala v jiných příspěvcích, ale některé jsem zatím “jen” nosila. Musím se taky trochu omluvit za kvalitu fotek placek “naživo”, ale kdo fotil lesklý zahnutý povrch, ví, co je to za bolest udělat to dobře.
První, čím bych se ráda pochlubila, je placka, která je snad nejstarší ze všech. Tenhle obrázek jsem nakreslila původně jako hlavní motiv zadní strany tarotových karet, které sem si chtěla navrhnout. Placku jsem vyřezala ze skenu.
Další placka je pro stálé čtenáře tohoto blogu notoricky známý Zuffonek, divný ufonek. A tváří se, jako by měl co říct.
Spousta démonů a podobných entit má parohy. A na tenhle motiv je volná improvizace následující placka.
Tento obrázek jsem už ukazovala v příspěvku o vánocích, je to z básničky o dvouhlavém teleti - Two-headed calf od Laury Gilpin.
Naopak tahle placka je naprosto antipoetická a je to spíš vtip na stav, kdy je už člověku všechno jedno.
Tahle kočička byla vytvořena částečně umělou inteligencí jako “matcha kočička” v době, kdy ještě generativní AI začínala svůj boom - následně jsem ji doupravila a dokreslila některé části.
Fanoušci Terryho Pratchetta jistě poznají Krysího smrtě. Tenhle obrázek byl vytvořen kombinací digitálního obrázku a černobílého skenu kresby na papír propiskou - na nakresleného pochmurného kvíkala jsem potom na wacomu dovybarvila některé části (zejména ten plášť a svit v očích).
A máme tu další vtip - jsem faninkou youtube kanálu Ask a mortician a Caitlin Doughty v jednom videu mluví o tom, jak se stalo, že má hudební skladatel Haydn dvě hlavy.
Když jsem v prvním ročníku na matfyzu psala zápočtový program do předmětu Programování I., vyráběla jsem “Žvatlátko” - program v pyhonu, co měl na základě četností n-písmenných skupinek generovat texty připomínající zadaný jazyk. A protože jsem chtěla, aby data byla porovnatelná, počítala jsem pravděpodobnosti dalšího písmenka na stejném textu v různých jazycích. Zvoleným textem (jak protože ho mám ráda, tak i kvůli četnosti překladů) byl Malý princ. A najednou koukám, do českého “žvatlatextu” se nějak vloudil řetězec “Kočkrinc a MyšRoketa”. A tak se začal psát příběh dobrodružství Kočkrince a Myšrokety. A jako dvojici hlavních postav jsem je použila i do hry, kterou jsem dělala jako praktickou část své bakalářky (ze které jsou i ty snímky obrazovky).
U těch “výřezů z rozsáhlejších projektů” ještě zůstaneme, i když už to nebude level “snímek obrazovky z bakalářky”. Tady dráček je jen malým výřezem z celého obrázku. Malinkatý dráček v navlhlé kartonové krabici hlídá a stráží svůj poklad (i když je to pár drobných mincí, pro něj je to hromada cenností - všechno je věcí perspektivy).
Teď pro změnu placka s jedním z nejnovějších obrázků. Odkazuje se na jisté konkrétní ovoce, za jehož utrhnutí historicky byla odsuzována jedna osoba, ale už se jaksi zapomínalo, že z jablka ukousli oba.
V zimě jsem přidávala příspěvek o knížce, kterou jsem vyráběla jako vánoční dárek, po tom, co jsem povídky v ní psala jako adventní kalendář. U každé povídky byl obrázek ve stejném formátu, jako je placka - to si přímo říkalo o fyzickou realizaci. Takže tu obrázek mechanického srdce z povídky Operátor.
Přes léto provázím na zámku, kde se kdysi stala taková příhoda, ze které se zachoval vtip - a na tento vtip já udělala placku “Baroko, vole!”.
Následuje jedna slovní hříčka, jedno Leg-o s nožičkami.
Vyráběla jsem i sadu cvičících telegramových samolepek s několika zvířaty, která dělají nejrůznější sporty - a na placku jsem si vybrala koalu cvičící jógu.
Představte si, že jste chrlič. Každé ráno sedíte na té samé římse a koukáte na to stejné šedivé město.
Další obrázek je zas jeden z těc starších, zmiňovala jsem ho ve svém prvním příspěvku.
Tahle placka je z období mého komplikovaného studia, kdy jsem pořád řešila nějaké papíry, žádosti, formuláře a podobně.
A z podobné doby jeden “umělečtější”:
Následující dva jsou pak inspirované předmětem dějiny matematiky, první je vtip na to, jak řečtí matematikové ignorovali některé méně přirozené koncepty. Na druhé vidíme superhrdinu Sokrata (kterého si možná vymyslel Platón jako morální vzor) - Sokrates totiž prý byl ze všech nejlepší, nejrychlejší, nejsilnější a nejchytřejší, nejdéle vydržel vzhůru, nejvíc toho řekl a vypil (a další nej, o kterých se tak člověk ve škole dozví).
A na závěr pár takových mandalovitých obrazcovitých geometrických obrázků:
Protože těch placek jsem nakreslila opravdu hodně, budeme pokračovat příští týden, zatím některé takové můžete vidět třeba tady, kde jsou právě obrázky na plackách nebo třeba tu, kde jsou mimo jiné i placky, které jsem dávala k vánocům.