Dnes otevíráme první okýnko v kalendáři. A nenajdeme v něm nikoho jiného než Ganéšu. Ganéšu určitě znají i ti, kteří si to neuvědomují, je totiž poměrně populárním obecným symbolem pro všechny, kteří chtějí něco roztomilého pro štěstí. Stálí čtenáři už mohli Ganéšu potkat dokonce dvakrát i v příspěvku o tom, jak jsem se připravovala na zkoušku z Úvodu do indických tradic.
Podle toho, co jsme si říkali v zimním semestru ve škole, je Ganéša bůh moudrosti i hojnosti, je to kulaťoučký tlusťoučký človíček se sloní hlavou se vztyčením chobotem a jedním klem. Ganéša jako vlastně tak trochu slon má za svého váhana (společníka, mazlíčka, ale hlavně dopravní prostředek) malou myšičku, na které jezdí od místa k místu. Okolo tlustého bříška má ovázaný šál, na sloní hlavě korunu. V každé ze čtyř rukou má něco - měl by jednu ruku držet ve specifickém gestu, na dlani by měl mít symbol aum (ॐ). V další ruce drží sekerku na sekání problémů (jak sympatické, že řeší věci efektivně!), ve třetí drží lotos (univerzální pozitivní symbol), případně kus provázku nebo bič. A konečně ve čtvrté má mističku ořechových kuliček jménem laddu.
S laddu se prý pojí jedna verze příběhu o tom, proč má Ganéša jeden kel. Ta nudná verze příběhu je, že Ganéša si ho ulomil, aby s ním mohli napsat Védy, ale koho zajímá vznešený “oficiální” příběh, že. Podle přednášejícího na Úvod do indických tradic se to stalo zhruba takhle:
Ganéša takhle jednou jel na svém váhanu, na myšičce, a za jízdy se ládoval laddu. A pomalu padla noc, až vysvitl Měsíc. Měsíc osvítil něco na cestě, čeho se myšička lekla tak, že Ganéšu vyklopila. A jak Ganéša upadl, roztrhlo se mu nacpané bříško a z něj se vyvalily všechny ořechové kuličky, které do sebe za cestu naházel. Měsíc nahoře tohle všechno viděl a začal se Ganéšovi smát. Ganéša se rozzlobil, že se mu tak ošklivě směje, ulomil si kel a mrsknul ho nahoru, aby Měsíc umlčel. Pak posbíral všechny kuličky na cestě, nacpal si je zpátky do bříška, to si převázal šálem, aby tam kuličky držely, nasedl na myšičku a jel dál. A od té doby můžeme místo Měsíce vidět občas jen ten kel, co po něm Ganéša hodil. A Ganéša má jenom jeden kel. Pohlaďte si ho před zkouškou, nosí to štěstí!
O Ganéšovi nám povídal na Úvodu do indických tradic Josef Bartošek ještě spoustu věcí, já to však zatím opustím tady. Ale myslím, že se třeba ještě někdy k něčemu vrátím, třeba k tomu, jak Ganéša přišel k té sloní hlavě.
Další okýnko spolu otevřeme za dva týdny, do té doby na viděnou!