pozn.:
Toto je co nejbližší přepis přednášky, která proběhla 30.11. na Kruté smršti přednášek - od tohoto dílu dál doplněný o to, co se nestihlo nebo by se nevešlo, proto je jazyk a celková forma velmi neformální. Zároveň bych chtěla připomenout, že nejsem historik, jen nadšený amatér. Pokud najdete něco, co vám připadá nepřesné nebo dokonce nepravdivé, prosím, dejte mi vědět.
Koho si ale tedy měli brát, když ne vlastní sestřenici? Moc na výběr nebylo, ale když už, tak si stejně volili pořád ty samé zdroje.
Byly v zásadě čtyři přístupy k tomu, jak si partnery vybírat, pokud jste byli Habsburk. Buď jste si mohli vybrat toho, kdo je blízko, nebo toho, kdo je výhodný a dá se sňatkem něco získat, pak dva způsoby, kterým pracovně říkám “Habsburk by choice” a “Habsburk by necessity” - vzít si sestřenku nebo bratrance (nebo jiného příbuzného), protože to vám nebo rodičům přijde jako dobrý nápad, nebo vzít si je proto, že už nemáte jinou možnost. Tady vidíme několik nejoblíbenějších rodů, se kterými se Habsburkové párovali.
Tady máme několik starších možností, koho si vybrat:
Vidíme zde Přemyslovce (v následujícím obrázku vyznačeni modře), Lucemburky (červeně) a Jagellonce (zeleně).
S těmito rody se jednak spojovali kvůli zeměpisné blízkosti (všichni vládli v nějaký moment v Českých zemích), jednak kvůli snadné možnosti potenciální mocenské expanze, příp. kvůli zachování rovnováhy a míru ve středoevropském prostoru.
Přemyslovci byli původní domácí rod vládnoucí v Čechách. A jak to tak bývá, měli s Habsburky takový trošku love-hate vztah. Na jednu stranu na rodokmenu vidíme úplně nahoře jména Rudolf (byť není Přemyslovec, tak modrá 1) a Přemysl (modrá 2), kteří spolu bojovali na Moravském poli a se kterými jsme se už setkali úplně na začátku (viz HABSTREE – Počátky pod druhým obrázkem), na druhou stranu pak vidíme manželský pár Václav II. (Přemyslovec, modrá 3) a Guta Habsburská - jen o generaci dál. To je politika.
Když v roce 1306 Přemyslovci vymřeli, tak se na Český trůn dostávají (přes menší peripetie, o kterých by se dalo klidně další hodinku mluvit a obsahují i prvního Habsburka na Českém trůně) Lucemburkové. Jan Lucemburský (červená 1) si bere Elišku Přemyslovnu (modrá 4) a mají spolu syna Karla (červená 2). Ten ze svých čtyř manželství měl dostatek dětí (sice zakresleny všechny, ale protože pro habsburký rodokmen mi to nepřišlo podstatný, nejsou tam všchni jejich partneři a děti), tak některé z nich “rozdal po sousedech” - zejména bych chtěla upozornit na dcery Kateřinu (červená 3) a Alžbětu (červená 4), které si obě vzaly Habsburky. Tyto sňatky byly (aspoň co se mi povedlo zjistit) bezdětné, ale už o generaci dál si bere jejich nevlastní neteř (opět) Alžběta (červená 5) - dcera jejich nevlastního (resp. polorodého) bratra Zikmunda (posledního Lucemburka, červená 6) - opět Habsburka, Albrechta V., který tím i přebírá Český trůn. Ani tenhle Habsburk u nás (stejně jako ten předchozí na Českém trůně) dlouho nevydržel. Jeho a Alžbětin syn, Ladislav Pohrobek, umírá mladý, svobodný a bezdětný a s meziskokem přes Jiřího z Poděbrad (o kterém by se zas dalo mluvit hodiny a hodiny) a případně Matyáše Korvína, pokud ho chceme počítat, se do tohohle prostoru dostávají Jagellonci, kterým patří třetí erb na obrázku.
Jagellonci na našem trůně byli dva, ale v jejich druhé generaci vidíme zajímavou věc - dvojitou svatbu (minule jsem to tuším nazvala “výměnou nevěst”) dvou Jagellonských dětí s dvěma Habsburskými dětmi. A s touhle dvojitou svatbou byla spojena i dohoda, že pokud by se jakémukoli z těchhle dvou rodů (tedy “českým” Jagelloncům a Habsbukům) povedlo touhle generací vymřít, tak ty druhý to po nich prostě zdědí. A co čert nechtěl, 1526 umírá Ludvík Jagellonský (zelená 1) - kdo byl na mojí přednášce o historických failech dva roky zpátky, tak tohle je ten, co se utopil v tom rozvodněném potůčku při útěku z bitvy u Moháče - a tím vymírají Jagellonci po meči (nemají mužské potomky) a České země přebírají už (koenčně do třetice všeho dobrého) Habsbukové v osobě Ferdinanda, manžela Anny Jagellonské (zelená 2). Našla jsem pěknou formulaci, že to byla poslední čerstvá krev u Habsburků - tohle není tak úplně pravda, ale zas na druhou stranu, když se podíváte na vývod chudáka Karla II. z předchozího dílu, tak uvidíte, že Ferdinand s Annou (jasně modrý pár) je tam zastoupen devětkrát (deadly duo, nebo taky referenční pár Johana a Filip - rodiče Ferdinanda - máme čtrnáctkrát), což jakýkoli přísun další čerstvé krve bezpečně neutralizovalo.
No dobře, České země máme pokryté, co dál?
Tady vidíme německé rody saských Wettinů, bavorských Wittelsbachů a potom ještě Würtemberků, kteří byli nejdříve z hrabství, pak vévodství a později dokonce království stejného jména v dnešním Německu. Tyto rody a jejich různé odštěpky a odnože zůstaly pro Habsburky co se týče sňatků velmi popuární až do doby, kdy už po Jagelloncích, Přemyslovcích nebo Lucemburcích neštěkl ani pomyslně svatební pes.
Samozřejmě Německo bylo podstatně bohatějším zdrojem, protože nemělo jednoho centrálního panovníka, ale bylo roztříštěné na v různých dobách různé počty menších i větších státečků.
Každopádně my se přesuneme na jih, v Itálii (taky ne jednotné většinu doby) byli u Habsburků oblíbeni Mantovští Gonzagové a Toskánští Medicejové (a ano, ten erb opravdu vypadá jako salámová pizza).
O kus dál na jih a ještě na západ bychom našli Portugalské zdroje partnerů - dynastii Avíz a její nástupnickou dynastii Braganza.
A zpět kousek na sever je asi jeden z nejvděčnějších zdrojů a zároveň asi největší odbytiště - Francie.
O tom bych asi řekla jen to, že Bourbon is the new Habsburk. Bourboni, francouzská to dynastie, byli totiž s Habsburky tak úzce svázáni, že potom (zejména když se Bourboni v 18. a na začátku 19. století rozvětvují a rozlejzají) už by udělali líp, kdyby si vzali radši Habsburkovnu/Habsburka, bylo by to míň příbuzný.
Asi si říkáte, že tenhle výběr není z nejširších (byť tohle samozřejmě není kompletní výčet, ale i tak). Proč se ale takhle omezovali? Vidíme minimum severní Evropy, minimum Ruska, nemnoho Německa, prakticky žádnou Anglii, proč nezabrousili do nějakých lepších destinací? Pokud vás zajímá, proč by tohle někdo dělal, vydržte, na závěr se k tomu dostaneme.
Od příště už ubyde obecných keců a zaměříme se na konkrétní příklady. V několika následujících dílech projdeme “Galerii předků”.
…POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
Zdroje obrázků:
Informační zdroje:
- Toulky českou minulostí:
- Přemysl Otakar II. a Moravské pole (díly 84-87)
- Václav II. a Guta (zmíněno v souvislosti s Závišem 92-93, dál pak 94-98)
- Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna (díl 110-112)
- Zikmun Lucemburský (246)
- Rudolf a Ladislav Pohrobek (247-248)
- Anna (+Ferdinand Habs.) a Ludvík (+Marie Habs.) Jagellonští (294-297, 303-308, 311)
- “… poslední čerstvá krev … “ - BRÁT S REZERVOU, chybí místní kontext a místy by mě fakt zajímalo, kde ty informace bere