pozn.:
Toto je co nejbližší přepis přednášky, která proběhla 30.11. na Kruté smršti přednášek, proto je jazyk a celková forma velmi neformální. Zároveň bych chtěla připomenout, že nejsem historik, jen nadšený amatér. Pokud najdete něco, co vám připadá nepřesné nebo dokonce nepravdivé, prosím, dejte mi vědět.
Vítám vás na přednášce Procházka po habsburském rodokmenu. Předně bych chtěla varovat, že nejsem historik, ale spíš nadšený amatér, to znamená, že nemám nastudováno, jen naprokrastinováno. Kdybyste náhodou našli nějaké chyby, nebo by vám přišlo, že nedávám smysl nebo si myslíte, že je to jinak, určitě dejte vědět. Další věc, snažím se spíš vyprávět hezký příběh, stejně tak se snažím nelhat, ale možná někdy věci trochu zjednoduším, nebo zlehčím, tak prosím na mě kvůli tomu nebuďte zlí. Tak jo, pojďme se spolu projít.
Tohle je jeden takový hrad ve Švýcarsku, který se dnes jmenuje Habsburg, dříve Habichtsburg, což znamená Jestřábí hrad. Nechal ho postavit někdo, kdo se jmenoval tak, že by asi neprošel ledasjakým filtrem na slova - Radbot. Ale ten hrad a koneckonců ani hradní pánové, tedy Habsburkové, nikoho moc nezajímali až do chvíle, kdy přišel na scénu tenhle člověk:
Tohle je Rudolf, Rudolf Habsburský. Ten žil v druhé polovině třináctého století. Tehdy se mu stala taková věc, skoro náhodou se stal císařem Svaté Říše Římské. To se vám tak jako občas stane, že se tak jako probudíte v neděli odpoledne ze šlofíka a zjistíte, že jste náhodou císařem. Tedy ono to tehdy tak úplně náhodou nebylo. V té době se o tenhle úřad ucházel Přemysl Otakar II., toho možná znáte, o tom jste asi slyšeli ve škole. Jenže ti, kdo tehdy císaře volili, naznali, že Přemysl je možná až trochu moc schopnej, než aby ho nechali v tom dělat pořádek. Když si zvolíte někoho, kdo je silný a ambiciózní, tak si holt pak už nebudete moct dělat, co chcete, takže tehdy se rozhodli, že si radši zkusí zvolit někoho, kdo je nikdo, takovýho panáka, tak trochu loutku. Dokonce sám Přemysl to vyhodnotil tak, že to dali “jakémusi hraběti méně způsobilému” (jeho vlastními slovy řečeno). Jenže on byl Rudolf možná schopnější (a možná i větší rapl) než celej slavnej Přemysl. To se jim moc nepovedlo. Pro Přemysla to taky nedopadlo dobře, tenhle spor pak eskaloval a eskaloval, až (přes nějaký peripetie) vyústil v bitvu na Moravském poli. Každopádně, od téhle doby se s Habsburky muselo počítat.
Co vás napadne, když se řekne Habsburkové?
Spoustu lidí napadají slova jako incest, zdegenerovaný a podobně. A proto je tady ta kočička, to je totiž (de)motivační kočička. Je to jedinec plemene Sfynx. Jak tohle plemeno začalo? To tak jedna paní chovatelka v Kanadě asi sedmdesát let zpátky koťata - respektive jedna její kočka. A jedno z těch koťat, co se tý kočce narodily, bylo takhle holý. A chovatelka si řekla, že takhle holý kočky chce, takže co udělala? Vzala matku kočku, vzala to holý kotě a dala to dohromady. Z toho spojení vzniklo asi sedm koťat a čtyři byly holý. Takže co udělala? Dala to dohromady. A takhle vzniklo to plemeno. Au.
To, že tohle není nejšťastnější nápad je asi jasné, ale jeden z důsledků tohohle začátku je třeba to, že normální kočky žijcí uvnitř se při slušné péči dožívají klidně deseti nebo i patnácti let, zatímco sphynx se dožívají spíš tak sdmi.
Když tohle zacházení s genetikou aplikujete na lidi, tak jak to dopadne?
Tady, když budete na chvíli ignorovat ty barvičky a jména, tak je vývod z předků vlastně docela normálního člověka. Ten, pro koho to děláme, je úplně dole, nad ním jeho rodiče, nad nimi prarodiče, a tak dále. Vidíme, že tady nějak není nikdo spojen přímou příbuzenskou vazbou mimo sňatku nebo rodičů a jejich dětí. Tohle je vlastně strom, nemá to cykly, tím pádem by tam neměli být geneticky znevýhodnění jedinci kvůli svazkům příbuzných. A teď přestaňme ignorovat barvičky. V horní části jsou těmi sytými barvami jsou vždy označeni ti samí jedinci, resp. páry. Ta tmavě červená, to je pár Johana, které se říkalo Šílená, a Filip I. Sličný (asi poslední Habsburk, kterému mohli říkat “Sličný” - výjimka v Habsbursko-Lotrinské dynastii byl možná Schöne Otto, ale o tom později). A můžete si všimnout, že tenhle červený pár je tady celkem čtrnáctkrát z třiceti osmi (třiceti osmi a ne mocniny dvojky protože generace jsou iluze, obzvlášť tady) - těch třicet osm je, protože jsem to sestavovala tak, že jsem šla vždycky po jedné linii, než jsem buď narazila na naše “Deadly duo” (tedy Johanu a Filipa), nebo na pár, který byl narozen dříve než oni, následně jsem větev ukončila a pokračovala (v zásadě prohledáváním do hloubky). Čtrnáct ze třiceti osmi, to je cca 37%, tedy více než třetina. A jak to bude vypadat, když “scukneme” všechny ty stejné páry (tj. červenou na červenou, zelenou na zelenou (Vladislav Jagellonský & Anna z Foix), modrou na modrou (Ferdinand I. & Anna Jagellonská), žlutou na žlutou, oranžovou na oranžovou…)? Dopadne to přesně takhle:
Vidíte ten úbytek předků? Předtím ten stromeček je vlastně jenom uměle rozbalený, aby to jako stromeček vypadalo. Reálně to strom není, a to hodně. Tenhle konkrétní obrázek ukazuje předky Karla II. Španělského. Vidíme nad ním jeho rodiče (pár strýc a neteř), prarodiče po matce (pár bratranec a sestřenice), prarodiče po otci a zároveň praprarodiče po babičce (vtah něco jako teta a synovec přes koleno?) atd. Tohle doma nezkoušejte, s Karlem to neskončí dobře, ještě ho uvidíme. Vybavujete si ten tmavě červeně označený pár?
Tady vidíme obrázky právě Johany Šílené a Filipa I. Sličného. A proč jsou u nás zajímaví? Když se podíváme na celý rodokmen (viz příloha – minulý příspěvek HABSTREE – Úvod ), tak si můžeme všimnout, že je u páru Filip Sličný a Johana Šílená takové jakoby “hrdlo”, tzn. všechny ostatní spojení jsou jen příbuzní sňatkem a jejich kontext, nebo Habsburci jen po matce, kteří se ale jako Habsburci technicky vzato nepočítají, protože jméno, postavení, funkce a majetky se dědí - pokud není řečeno jinak - primárně po otci, tzn. když se nějaká “Habsburkovna” narodila jako Habsburkovna, ale později se vdala, tak získává jméno a postavení svého manžela. Všichni v tomhle smyslu opravdoví Habsburkové tedy jsou potomci právě páru Johana Šílená a Filip I. Sličný. Další takové zajímavé “hrdlo” je pár Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský,
ale o nich později. Tady vidíme, že s genetickou pestrostí u Habsburků to nebylo tak slavný, jak moc ale?
…POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
Zdroje obrázků:
Informační zdroje: