“Za časů (ne)ušatých čepic, když (asi tak tři dny) ještě mrzlo až praštělo…”, abych se tak odkázala Kubulu a Kubu Kubikulu, “a lidé věřili na ‘život po zkouškovém’.” Čepice už dneska nejsou ušaté, ale o to líp si jde udělat takovou doma.
Občas mám sklony začít dělat věc, a pak najednou je o den později a já zjistím, že jsem vygenerovala něco, co by zásobilo trh menšího státu. Před časem to tak u mě bylo s čepicemi, prostě jsem začala plést a pletla jsem a pletla. Na štěstí už mám pletení takovýchhle jednoduchých věcí tak v ruce, že už na to nemusím ani koukat, ani nad tím nemusím nijak zvlášť přemýšlet. A najednou koukám, že sedím v menší hromádce čepic.
Tady ukázka několika modelů:
Zvláštní pozornost si určitě zaslouží tenhle model - čepice pro spoustu vlasů (kdybych je měla):
Tahle čepice je pro všechny, co mají vlasy rádi nahoře v drdolu, který se nikam ne a ne vejít.
Teď už ale máme jaro, tak je to spíš taková vzpomínka na to, že může existovat i něco jako dost velká zima na čepice.
Další výrobky můžete vidět v Galerii. Pokud byste měli zájem o návod na pletené čepice, napiště mi!