Zase se po delší době hlásím. Jaksi se mi stalo zkouškové, které pro mě (nepřekvapivě) bylo dost náročným obdobím. Takže jsem nezvládala dělat ani to, co mám, natož pak eště něco navíc, to se teď ale v nejbližší době snad (doufám) změní.

Protože začalo zkouškové a já zas začínám panikařit, že neudělám zkoušky, a tím pádem nemám čas asi tak jako skoro nanic, tak dnes jen metapost. Přednáška na smršti se sice vydařila, ale záznam z ní už ne tolik - navíc je ho jen asi půl hodiny, tak ani nebyl zveřejněn. Takže tady jen pár fotek z toho kousku záznamu.

Wrocław, město v Polsku. A taky nejzatrpaslíkovanější město (možná) na celém světě.

Vítejte v Galerii předků. Dnes se podíváme na pár, který nadělal neúmyslně mezi Habsburky pěknou paseku. Zatáhly se totiž do rodiny geny, které by nikdo nikomu nepřál. Zároveň ale se tenhle pár vyskytoval opakovaně ve vývodu z předků tolikrát u každého jedince, že tyhle geny se nedaly rozředit ničím a nikým. Řeč je samozřejmě o páru Filip I. Sličný a Johana Aragonsko-Kastilská, známější ale jako Johana Šílená.

Koho si ale tedy měli brát, když ne vlastní sestřenici? Moc na výběr nebylo, ale když už, tak si stejně volili pořád ty samé zdroje.

S genetickou pestrostí u Habsburků to nebylo tak slavný, jak moc ale?

Ve zkratce - hodně.

Vítám vás na přednášce Procházka po habsburském rodokmenu. Předně bych chtěla varovat, že nejsem historik, ale spíš nadšený amatér, to znamená, že nemám nastudováno, jen naprokrastinováno. Kdybyste náhodou našli nějaké chyby, nebo by vám přišlo, že nedávám smysl nebo si myslíte, že je to jinak, určitě dejte vědět. Další věc, snažím se spíš vyprávět hezký příběh, stejně tak se snažím nelhat, ale možná někdy věci trochu zjednoduším, nebo zlehčím, tak prosím na mě kvůli tomu nebuďte zlí. Tak jo, pojďme se spolu projít.

Víkend se nachýlil a já vzhledem ke své lokální a pravděpodobně časově velice omezené existenci bych chtěla přidat ještě jeden příspěvek. Právě jsem se totiž vrátila ze super víkendové akce, která se jmenuje Krutá smršť přednášek a pořádá ji Korespondenční seminář z programování, jmenovitě za tento seminář především Honza. Musím říct, že je to fakt super akce, u které jsem moc ráda, že existuje. Člověk se tam potká s fajn lidmi, poslechne si něco zajímavého, protože leckteří fajn lidé mají i co říct. Akce se tedy primárně zaměřuje na matfyzácká (zejména informatická a matematická) témata, ale protože matfyzáci (ať už současní, bývalí nebo budoucí) jsou často lidé zvláštní a všestranní, tak se občas vyloupnou i témata velice nematfyzácká.

Opět vyplouvám z hlubin neexistence, abych se něčím pochlubila. Před časem jsem navštívila jednu takovou akci, byla to párty s prvky únikovky od TheChamber s názvem ChamCorp. Jednalo se o hru s prvky únikovky a adventury, odehrávající se v cyberpunkové (a lehce antiutopické) budoucnosti v podzemním městě, kde se začali ztrácet lidé a bylo potřeba vypátrat, kdo za tím je. Celá hra měla opravdu pěknou atmosféru, jednak díky prostředí, jednak díky propracovanému příběhu, jednak díky tomu, že bylo doporučeno přijít v kostýmu nebo aspoň s vyladěnými doplňky.

Taky tak nesnášíte, když už něco jako podruhé za poslední měsíc ležíte celý víkend s nějakou “smrtelnou” chorobou?

Já taky.

A Zuffonek též:

P. S.: Zpětně si říkám, že přidávat (nebo vůbec psát) něco, co možná někdo uvidí, s horečkou, nebyl vůbec dobrý nápad. Oh, well…

Po dlouhé pauze se zase hlásím. Stalo se léto, stal se život, stalo se studium, ale už zase mám něco, s čím se můžu pochlubit. Za poslední měsíc se odehrály dvě akce, ke kterým jsem přispívala, k jedné pouze minimálně, druhou jsem spoluorganizovala.

Po dnešních krásných 25 minutách spánku se nemohu ubránit jistému pokušení - přidat nového Zuffonka!

(On tedy tento konkrétní je relativně starý, ale přijde mi stále relevantní)

Takže pro všechny unavené:

Před časem jsme měli v rodině padesátiny. A protože květinou člověk nikdy neurazí, rozhodla jsem se jednu kytici sehnat. Nebo tedy sehnat… vyrobit - kytice z květinářství hned uvadne a to je přece škoda. Takže zase se dostalo ke slovu háčkování. Nakonec se jako ta problematická část neukázalo háčkování květů, to bylo za chviličku. Ale umotat z drátů stonky, to byl ten pravý záhul.

Léto neustupuje, ale Zuffonek taky ne!

A proto dnes přichází hned ve dvojité síle jako reakce na vedro posledních dní.

Máme tu další díl Zuffonka!

Tentokrát ale bude vyžadovat kousek kulturního kontextu. V minulém století vznikla spousta písniček se skvělou hudbou. A taky vznikala spousta výborných textů. A překvapivě se spousta zahraniční hudby líbila i některým Česky píšícím textařům - co bychom si nepůjčili hudbu a nevylepšili jí text?

Je to kocour? Je to kačer? Je to ještě něco jiného?

V loňském roce spatřil světlo světa vtipně nevtipný… Zuffonek, chytrý ufonek!

Je trošku mimoň (čti: mimozemšťan), ale ztotožnit se s ním (nebo ho alespoň občas chápat) by mohl každý!

První, ne úplně náhodou vybraná ochutávka, která jistě potěší každého, kdo rád dělá věci…nebo je dělat musí.

Minulý příspěvek končil pozvánkou do Galerie na motivy placek. Podle Wikipedie může být placka:

Kdo zkoušel kreslit na počítači bez patřičného vybavení, zná to. Myš se nehýbe plynule, touchpad je nepohodlný a nepřesný, dotyková obrazovka moc malá. Zahodit to, jít si pro tužku a papír! Taky jsem to dřív viděla takhle.

Nějak si to zkouším, budu to muset nějak zkusit udělat. Moc nevím kudy do toho.